Jak investují dolaroví milionáři. Přítel na telefonu

Milionářem už se v běžné řeči dávno nemyslí člověk, který drží milion v českých korunách – tolik ostatně musí dát dohromady každý, kdo chce čerpat hypotéku na průměrný byt v Praze nebo Brně. Nejčastěji se tak označuje osoba, jejíž majetek po odečtení závazků přesahuje částku jednoho milionu dolarů, tedy 23 milionů korun.

Na světě je zhruba 18 milionů dolarových milionářů, v Česku 28 tisíc. Statisticky jsme tedy s celým světem nastejno s 2,7 dolarového milionáře na 1000 obyvatel. Ve finančnictví se pro tuto kategorii klientů užívá zkratka HNWI (high net worth individual, osoby s vysokým čistým jměním).

Podle studie J&T Banky je milionářem v našich poměrech nejčastěji muž těsně nad padesát, vysokoškolák, podnikatel. Velmi pravděpodobně pracuje v oboru, který vystudoval. Část kariéry pobýval v zahraničí. Dále se aktivně vzdělává v jazycích a jinak rozvíjí. Aktivně podporuje své děti ve studiu a koníčcích. Doufá, že jeho podnikání převezmou, ale na druhou stranu ho mrzí, že nejsou tak cílevědomé, jako je on sám. V minulosti zažil ve svých investicích či podnikání významnou ztrátu.

Podle dat J&T Banky a Fidelity Investments přišlo k milionovému majetku dědictvím celosvětově 18 procent bohatých, kdežto u nás jen dvě procenta. Dalších 16 procent českých boháčů uvedlo, že majetek pochází částečně z dědictví a zbytek museli vydělat. Z toho vyplývá, že se tu majetek mezi obyvateli teprve kumuluje.

Radši opatrně
Co očekávají nejbohatší lidé od správy svých peněz? Hned na úvod seberu hračky těm, kteří předpokládají, že typický dolarový milionář je chladný investiční dravec, který se denně radí s týmem analytiků, jak maximalizovat ziskovost investic. Víc než o zisk jim jde o návratnost investice, kladné zhodnocení a rozložení rizik. Člověk, který vydělal jmění, totiž žil s rizikem řadu let. Když potom chce spravovat majetek, který může bez problémů zajistit rodinu a při dobré vůli i několik generací potomků, jde mu především o jeho ochranu. Tou můžeme rozumět takové rozložení, při kterém výnos z investic dlouhodobě překonává inflaci.

Z průzkumů mezi dolarovými milionáři také vyplývá, že dvě třetiny z nich využívají služeb finančního poradce. Při hodnocení kvality služeb svého poradce dávají nadpoloviční váhu samotné správě investic, takzvanému portfolio managementu.

Zhruba polovina amerických klientů, kteří si svého poradce přímo platí, se navíc zajímá, jestli byl dosažený výnos lepší, než kdyby na srovnatelném trhu investovali bez poradce. Investiční hantýrkou řečeno: jestli výnos jejich portfolia překonal benchmark. Co ovšem našince může překvapit nejvíc: nejdůležitějším očekáváním při využívání služeb finančního poradce je v západní Evropě a v USA optimalizace majetkových daní. Toto očekávání, vzhledem k nízkým majetkovým daním v našem regionu, čeští a slovenští milionáři téměř nezmiňují.

Jak je vidět z tabulky, zhruba 60 procent portfolií drží milionáři ve spíš konzervativních nástrojích, tedy v hotovosti či na účtech, v dluhopisech a v nemovitostech. Zbylých 40 procent je v akciích a alternativních investicích do začínajících firem, uměleckých sbírek či drahých kovů. Od tohoto vcelku opatrného rozložení investic se odvíjí i dosahovaný výnos, který se pohybuje okolo pěti procent ročně.

Veď mě dál
Jaká další kritéria vedle portfolio managementu rozhodují o hodnocení kvality práce finančních poradců? Podle studií Fidelity Investments jsou pro majetné klienty až překvapivě důležité další úrovně spolupráce s poradcem. Především očekávají komplexní správu rodinných financí: vytvoření dlouhodobého finančního plánu, stanovení cílů a pomoc s jejich dosahováním. Mezi další služby, za které by si podle průzkumu byli ochotní i připlatit, je finanční dovzdělání, zjednodušení portfolia a rozhodování, využití kontaktů na právníky, daňové poradce či lékaře, orientace ve společensky zodpovědném investování, a dokonce i pomoc se stanovováním životních cílů vedle těch ryze finančních.

Není pak divu, že dvě třetiny klientů z řad dolarových milionářů považují svého poradce za svého přítele.

Polovina klientů by si však uměla představit ještě lepší přístup. Mezi hlavní důvody nespokojenosti patří nízká emoční inteligence poradce, chybějící služby s přidanou hodnotou, omezený kontakt s poradcem a také nedostatečné digitální nástroje ke sledování a správě investic.

Citová investice
S očekávaným vstupem velkých technologických společností do platebního a finančního byznysu vyvstává otázka, do jaké míry se v této konkurenci můžou nákladné služby lidských poradců udržet. Čtyři z pěti milionářů by totiž podle průzkumů byli ochotní investiční služby těchto společností brzy vyzkoušet.

V nových podmínkách pravděpodobně obstojí jen část poradců. Úkolem poradenských firem bude vytvářet technologie a platformy, které budou klientům pomáhat vymýšlet, sjednávat a hlídat vhodné investice. Většinu investičních doporučení vygenerují počítače, možná právě ve spolupráci s technologickými giganty. Portfolia budou ve větší míře obsahovat nízkonákladové produkty a klient dostane na výběr z více cenových modelů spolupráce.

Poradce bude čím dál víc klientovým koučem a jeho pomocníkem se samotným finančním rozhodováním. Bude muset být inteligentní nejen finančně, ale i digitálně a především emočně. Pro poradenské firmy to bude znamenat spoustu problémů a práce, ale branži a hlavně klientům to pomůže.

Zdroj: Peníze.cz