Penzijní pojištění zůstává pro většinu málo atraktivní

Situaci zachraňuje státní pomoc, která šplhá k 19 miliardám ročně. Hlavní prospěch z „penzijka“ tak mají soukromé penzijní společnosti. Loni podle ČNB vykázaly zisk po zdanění ve výši 1,93 miliardy korun.

Penzijní pojištění přitom podle studie think-tanku IDEA při institutu CERGE-EI selhává právě u skupin, které jsou propadem příjmů po odchodu na odpočinek ohroženy nejvíce. Tito lidé totiž o tento typ spoření nejeví očekávaný zájem. Především živnostníci, ačkoliv zrovna jejich státní penze jsou vzhledem nízkým odvodům relativně malé, mají penzijní pojištění uzavřeno méně často než zaměstnanci. Rozdíl v míře účasti představuje skoro devět procent.

Rovněž zaměstnanci s vysokými výdělky, u nichž je důchod také podstatně nižší než předchozí příjem, si u soukromých penzijních společností ukládají jen nevelkou část svých peněz. Čím vyšší výdělek mají, tím menší část z něj dávají na penzijní spoření. Často ukládají jen tisícovku, tedy tolik, aby dosáhli na maximální výši státního příspěvku.

Příliš chudí živnostníci
Pokud jde o nižší zájem osob samostatně výdělečně činných, je podle ekonoma Filipa Pertolda z think-tanku IDEA příčin celá řada. „Jde o různorodou skupinu a část živnostníků je skutečně natolik chudá, že na penzijní pojištění jednoduše nemají. K tomu mnozí z nich do budoucna příliš nehledí,“ řekl týdeníku Ekonom. Někteří ale, například advokáti či IT specialisté, spoří jiným způsobem.

Nižší zájem o penzijní fondy v řadách OSVČ může být dán rovněž tím, že jim nepřispívá zaměstnavatel. „Výsledkem je, že pokud si živnostníci nespoří ve třetím pilíři a budou méně dostávat i od pilíře prvního, hrozí riziko, že zůstanou odkázáni na sociální dávky. Což je časovaná bomba,“ varuje Pertold.

Z loňského odhadu ministerstva práce a sociálních věcí pro Lidové noviny vyplývá, že živnostníkům, kteří si platí jen státem předepsané minimum (těch je zhruba polovina z celkového počtu 600 tisíc), vychází výše státního důchodu jen na 8400 korun měsíčně. Tedy o čtyři a půl tisíce méně, než kolik nyní představuje průměrná penze. Lépe na tom jsou pouze ti, kteří už před rokem 1989 byli zaměstnáni a za něž se tehdy posílaly odvody do penzijního systému.

Místopředsedkyně představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Pavla Břečková menší počet pojistných smluv živnostníků vysvětluje tím, že zaměstnancům přispívají jejich zaměstnavatelé, pro něž je tento výdaj současně nákladovou položkou. Zatímco pro živnostníka, pokud by chtěl přispívat „sám sobě“, to nákladová položka není.

K tomu Břečková dodává, že mnozí z nich nevěří ani penzijním fondům, protože jde o pobočky nadnárodních společností a k tomu ještě podléhají státní regulaci. Volí proto jiný způsob, jak peníze zhodnotit, třeba nakupují akcie či investují do nemovitostí. Bez ohledu na to, že třetí pilíř byl zřízen proto, aby byla snadná možnost odkládat peníze na stáří.

Na dohled inflaci
Třetí pilíř, i když je v rukou soukromých finančních institucí, totiž zůstává málo atraktivní. Po reformě z roku 2013 je tvořen doplňkovým penzijním spořením v nových účastnických fondech. A hlavně transformovanými fondy, do nichž se před sedmi lety ze zákona převedly již uložené peníze dřívějších klientů.

S těmito fondy je ovšem největší potíž – spoří v nich tři čtvrtiny střadatelů (více než tři miliony) a přitom vykazují nízkou výnosnost.

Jejich chod je založen na málo výnosných státních dluhopisech, a tak zhodnocení téměř likviduje inflace.

Podle Asociace penzijních společností České republiky průměrné roční zhodnocení transformovaných fondů (včetně jejich předchůdců) v letech 1995 až 2018 dosáhlo 3,47 procenta, zatímco průměrná roční inflace byla ve výši 3,34 procenta. Jedinou výhodou těchto fondů je garance, že jejich výnos nebude menší než nulový.

Přesto by lidé podle prezidenta asociace Aleše Poklopa měli více spoléhat na nové účastnické fondy, kde je míra zhodnocení podstatně vyšší. Pokud si ovšem vyberou buď „dynamické fondy“ orientované na akcie, nebo alespoň „vyvážené fondy“ opřené o mix akcií a státních dluhopisů. I v nich může přijít nepříznivý rok, avšak všechny – počítáno od doby jejich vzniku po roce 2013 – se zatím svým klientům celkově vyplatily a v některých míra zhodnocení vložených prostředků překročila i 40 procent.

Aktuálně na českém penzijním trhu funguje osm licencovaných společností a zřejmě přibude devátá, protože poradenská společnost Partners Financial Services chce do konce roku představit vlastní penzijní divizi. Stát penzijní spoření podporuje příspěvkem do výše 230 korun měsíčně (nárok na jeho plnou výši nastává při měsíční úspoře tisíc korun) a daňovými úlevami. A tak podle Filipa Pertolda z think-tanku IDEA jsou české penzijní fondy, zvláště ty transformované, příliš závislé právě na přerozdělování státních peněz. Nyní jde již asi o 19 miliard korun ročně. Což je, jak upozorňuje i OECD, ve světě ojedinělé. Tři až čtyři miliardy přitom podle Pertoldových propočtů jdou přímo na chod fondů, na jejich řízení a marketing.

Penzijní pojištění ke konci roku 2019 využívalo 4,45 milionu střadatelů (včetně dětí), avšak měsíční úložky zůstávají přes příspěvky zaměstnavatelů nízké. U transformovaných fondů šlo v průměru o 700 korun (kterým odpovídá státní příspěvek 170 korun), u účastnických fondů v průměru o 800 korun měsíčně. Zaměstnavatelé v průměru přispívají také 800 korunami.

Třetí pilíř tak v současnosti stačí k naspoření jen asi 70 tisíc korun, které si lidé většinou vybírají v okamžiku odchodu do penze. „Stačí na ojeté auto či opravu střechy, avšak o dlouhodobém zabezpečení na stáří, rezervě na nákup služeb od úklidu po dovoz jídla nemůže být řeč,“ zdůrazňuje Filip Pertold.

Zatraktivnit třetí pilíř se nyní snaží politici: poslanci ANO 2011, ČSSD a Pirátů hodlají během podzimu schválit úpravu, aby si z daní bylo možné kvůli soukromému spoření na penzi nově odečítat už ne 24, ale 48 tisíc korun ročně. Slibují si od toho impulz k posílání vyšších každoměsíčních úložek: ty by pro dosažení odpočtu v plné výši musely dosáhnout pěti tisíc korun.

Zvýšit množství peněz v soukromých fondech zásadnějším způsobem by však mohl spíše doplňkový systém, do něhož by všichni lidé automaticky odkládali další část výdělků. Přičemž pouze v případě, že by s takovým automatismem nesouhlasili, by byli z tohoto spořicího systému vyvázáni. Podobně to podle Jaroslava Vostatka z Vysoké školy finanční a správní funguje na Novém Zélandu. Stát by buď zajišťoval, aby tyto peníze šly do soukromých fondů, nebo by teoreticky mohl vytvořit fond vlastní, jehož výhodou by byla nízká režie.

O takové instituci se mluví v souvislosti s chystanou reformou penzijního systému, nicméně přípravné práce zůstávají na samotném počátku.

I tak dopředu vyvolává odpor soukromých penzijních společností. „Zavedení takového fondu by znamenalo další prohloubení závislosti lidí na státu,“ uvedl ihned po zveřejnění prvotního záměru prezident Asociace penzijních společností Aleš Poklop. Filip Pertold z think-tanku IDEA míní, že by takový fond zvýšil konkurenci, za obtíž ovšem považuje schopnost státu zajistit jeho efektivní chod, tedy dosadit do něj kvalitní management. „Leckde ve vyspělém světě to funguje, současně tam však mají i kvalitní a motivované státní úředníky, což náš případ není,“ podotýká.

Pokud jde o nízké penze živnostníků, je podle šéfky Komise pro spravedlivé důchody při ministerstvu práce a sociálních věcí Danuše Nerudové východiskem zvýšení vyměřovacího základu pro jejich odvody do prvního státního pilíře.

A to z dnešních 50 procent na 60 či 70 procent. „Komise se tím zabývala, jde však o citlivou otázku a zvýšení základu bude předmětem politických diskusí,“ řekla Ekonomu. Pokud by k takové změně došlo, bylo by podle Pavly Břečkové z AMSP vhodné živnostníkům na jiném místě ulevit.

Daně a vyšší věk
Navzdory problémům s penzijním pojištěním bude v budoucnu spoléhání na vlastní úspory asi nezbytností. Šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová s odkazem na prognózy statistiků tvrdí, že přibližně za 12 až 14 let přijde demografický náraz spojený se stárnutím populace a odchodem silných ročníků ze 70. let do důchodu. Nyní na penzi jednoho důchodce vydělávají tři lidé, pak zbydou jen dva.

Podle odhadů poradenské společnosti Deloitte proto do roku 2065 systému hrozí snížení poměru průměrného důchodu a průměrné hrubé mzdy ze 40 na 25 procent. České důchody jsou přitom nízké už nyní, Eurostat je pro rok 2016 vyčíslil v průměru na 407 eur, zatímco v zemích EU šlo v průměru o 1135 eur. Cestou, jak uchovat penzijní systém udržitelný, nebo ho dokonce posílit, může být jeho doplnění z daní. To je ostatně idea, o níž mluví Komise pro spravedlivé důchody. Jinou věcí je, zda je s tím související zvýšení daní možné v době, kdy ekonomika bude delší dobu postižena koronavirovou krizí. Česká bankovní asociace například pro letošek očekává na základě odhadů ekonomů českých bank, že HDP klesne o 7,5 procenta.

O nezbytnosti zapojit z dlouhodobého hlediska do penzijního systému výnosy daní podle informací Ekonomu hovoří i Babišovou vládou vyžádaná zpráva OECD o českých důchodech. Ta se zatím ladí a má být zveřejněna počátkem října.

Kromě toho má analýza z pařížské centrály OECD doporučovat komplexní reformu s oddělením systému hrazeného z pojistného a systému placeného z daní. A také zvýšení věku pro odchod do důchodu nad 65 let.

V tomto případě jde o krok, kterému se ministerstvo práce a sociálních věcí i celý kabinet z politických důvodů dosud bránily.

Zdroj: Ekonom