Občas mi klienti říkají, že jsem drsná, říká Míša Martincová. Neodmítá ani beznadějné případy

Za svou domovskou základnu si vybrala Vrchlabí, vstupní bránu do Krkonoš. Její klienti často pracují v turistickém ruchu nebo v gastronomii. Jarní uzamknutí české ekonomiky je sice bolestivě zasáhlo, podzimní lockdown však míří přímo na komoru. Zimní sezóna, která teď má velmi nejasné kontury, je pro krkonošskou turistiku totiž stále klíčová. Dobrá zima horaly dokázala zabezpečit i na třičtvrtě roku. Jak to bude letos, to si zatím nikdo netroufá odhadnout, ale pro finančního poradce to znamená hodně práce.

„Šedesát procent mých klientů jsou podnikatelé. V omezeních se pokouší udržet svůj byznys i svoje zaměstnance za každou cenu,” popisuje Martincová. Proto se snažila jim pomoci zorientovat v situaci, kdy se věci měnily ze dne na den. Klíčové byly informace. „Psala jsem každý týden shrnutí, co se děje na trzích. Ale také rady, kde mohou žádat o podporu. Kde najdou podklady pro různé antikovid programy. Radila jsem účetním, jak počítat dotace na zaměstnance,” říká poradkyně. Nezakrývá, že je ‘tak trochu” workoholik, který má rád čísla a také pročítání zákoníků.

Její práce se teď hodně přesunula do on-line prostředí. Místo schůzek přišly on-line konference. Ale stěžejní je stále vazba s klienty. „Každý dobrý poradce je tak trochu vrbou. Musíte vědět, co je trápí, abyste jim dobře poradil,” míní Martincová.

Podnikání v rodině
Michaela Martincová má podnikání v krvi. Vydělávat začala už jako teenager v klasickém americkém stylu: roznášela noviny, chodila vyskladňovat zboží do obchodu, nebo uklízet v turistických zařízeních. Oba rodiče podnikali. Navíc se narodila ve Zlíně, odkaz Baťů byl v rodině stále živý ve vyprávění babičky, která pro světoznámou firmu pracovala.

„Já se potřebuji rozhodovat sama. Mám i trochu problém s autoritami, takže pro mě podnikání byla jediná cesta,” vysvětluje. Důležitou devizou finančního poradenství pro ni byla časová flexibilita. Chtěla se postarat o maminku. „Pracovala jsem jako barmanka. S nepohyblivou mámou, která zůstala kvůli pooperačním komplikacím na invalidním vozíku, jsem už nemohla být v práci dvanáct, nebo šestnáct hodin denně. Pro mě byl byla klíčová právě ta časová flexibilita, abych mohla pečovat o mámu a zároveň dodělat vysokou školu,” popisuje svou cestu k finančnímu poradenství Michaela Martincová.

Na začátku kariéry jí titul inženýra ekonomie pomohl rychleji se zorientovat v oboru, nemusela se učit pojmy. „Ale titul rozhodně není nutný. Znám spoustu kolegů, kteří jej nemají, a přitom jsou odborníky v našem oboru. Vždy je to o nasazení a praxe je nakonec k nezaplacení,” míní energická žena, která jezdí na motorce, nebo malým svižným Mini.

Vlastní morální kodex
Přistupovat ke každému klientovi, jako by byl úplně nejbližší rodina. Jednat na rovinu, být upřímný, neříkat to, co lidé chtějí slyšet – to jsou zásady, kterými se při podnikání řídí. „Občas mi říkají, že jsem drsná. Ale já jen nazývám věci pravými jmény,” vysvětluje Martincová. „Netlačím, nemanipuluji. S klientem rozebíráme možnosti. Chci, aby se rozhodl sám na základě co nejvíce informací. Dávám jim i odkazy na nezávislé zdroje,” dodává.

Jejím cílem nejsou tisíce klientů, ale stovky spokojených klientů, se kterými bude dlouhodobě pracovat. A pouští se i do na první pohled ztracených případů.

„Jeden z mých prvních klientů upadl do dluhů. Navíc ne vlastní vinou, ale kvůli někomu v rodině,” popisuje poradkyně z Vrchlabí. Přišla exekuce, rodina byla finančně úplně na dně, chyběly peníze dokonce i na jídlo a zoufale hledala pomoc. „Byla jsem šestý poradce, na kterého se obrátili. Ti přede mnou to rychle vzdali. Pomohla jsem rodině s oddlužením, s vyvázáním nemovitosti. Spadli do osobního bankrotu, ale po šesti letech rodina spoří, mají na účtu peníze,” dodává.

Michaela Martincová nezakrývá, že poradenství je finančně zajímavý prostor pro podnikání. Přitom se drží zásady: Když peníze vyděláváte, tak je máte vracet do společnosti. „Dlouhodobě podporuji tým rugby, na vlastní náklady jsem pořádala charitativní plesy, sbírali jsme peníze na invalidní vozíček pro mladou maminku, která zůstala nepohyblivá. Já si myslím, že se člověk nemá stydět za to, co dělá. Že máte ukázat, že když pracujete jako finanční poradce, tak jste také člověk.”

Po osmi letech v branži, kdy část klientů je z Krkonoš a část z Prahy, vidí, jak jsou lidé v obou regionech odlišní. „Pražský člověk je víc ostřílený, má víc znalostí, zkušeností. V hlavním městě jsou vyšší příjmy, takže je pro ně přirozenější tvořit si nějaké rezervy.” Co právě teď lidé poptávají? Trendem jsou hypotéky, jejich refinancování a investice. „Uvidíme, co teď přinese druhá vlna,” míní Martincová.

Zdroj: lidovky.cz